Válka Gangů III.

SKWAT
SKWAT

VÁLKA GANGŮ III – AS LOKALITA – 21. 11. 2009


Je nesnadné to přiznat, ale staniž se, jakmile odjel poslední účastník čtvrtého pokračování Big Combatu, byl čas odpočinku. Teprve poté se rozjela real příprava na volné pokračování kolumbijské telenovely:-) věřím, že plánování i námaha a fyzická práce při realizaci vytyčených cílů a následně vlastní AS akce stály za to!


Přípravy vrcholily v ranních sobotních hodinách fausses montres Rolex, já osobně uléhal kolem třetí a vstával v pět, abych stihl vajíčka se slaninou a čaj. (Simir na tom byl hádám stejně:-) Kolem šesté jsme se začali sjíždět na místo určení - Airsoftová LOKALITA Nový Dvůr. Po sedmé už běžela veškerá registrační administrativa a s tím spojené aktivity. V půl desáté jsme rozjeli FINAL INFO by SkOK@SkOM. Co bych rád zdůraznil v 10:00 byl de-facto začátek, tak jak se předpokládalo, za což jsme byli opravdu rádi, a věříme, že se dochvilnost stane ctností AS akcí!


***


Z minula jistě pamatujete, jak skwatadorští unikli s drogami v odcizeném letounu a jak za sebou zanechali zdecimovanou a demoralizovanou hrstku agentů Rolex Daytona réplique. Gang la Skwatadora byl přesvědčen, že tím to pro ně končí. Chtěli jsme se ukrýt na naší tajné základně, počkat až se ruch uklidní a připravovat export mnohočetných kontrabandů do USA. Netušili jsme však, že než bylo vše na bývalé základně v džungli zničeno autodestrukčním systémem, dostali se k našim datům pracovníci agentury. Pečlivě naplánovali odvetný úder, který měl být poslední akcí a tudíž zcela likvidní pro náš kartel.


Členové gangu žili svůj ospalý život bez vyšší ideje než bylo získání několika šňupů čistého kokainu anebo aspoň něco sušených listů koky pro kouření. Bavili se tím, že vyráželi do okolních osad, kde bezostyšně rabovali nejen majetek tamějších obyvatel, ale nezdráhali se ani ukořistit počestnost panen. K práci se nikdo neměl, tu zastávali zbídačení a téměř zotročení přeživší z osad, kde gang řádil.


To vše se mělo již brzy změnit. V réplique montres tichosti pod příkrovem noci obsadila DEA strategické pozice a zřídila zde pozemní základnu. Mělo jít o hladkou akci. Poslední informační podporu měla zajistit helikoptéra s detailním monitorovacím zaznamenávacím zařízením. Po proražení zátarasu a obsazení části území se zřízením dočasné základny, by přišel komplexní úder na jednotlivé strategické pozice, ochromení komunikace gangu a zajetí bosse. Jak to tak bývá, i tu bylo jedno velké JENŽE...


... Helikoptéra měla udělat všehovšudy tři přelety, přiletět na základnu DEA, předat zjištěné informace, JENŽE už při prvním průletu se ukázala jako vítězná teorie chaosu. Nikdo z vypočítavých amerických velících středisek nepočítal s takovou neakceschopností malátných Kolumbijců. Poziční hlídka již při sluchovém kontaktu připravila RPG a při vizuálním jednoduše sestřelila helikoptéru. Střela oddělila poslední část ocasu se stabilizační vrtulí. Stroj se začal divoce zmítat, točil se kolem své osy a padal. Pilot musel ihned jednat, jedinou možností bylo okamžitě nouzově přistát. Tvrdě poslal kouřící mašinu k zemi, náraz ho připravil o vědomí. Před dopadem na zem ještě stihl poslat přibližnou polohu svým druhům na základnu DEA. Ti okamžitě zahájili operaci, avšak již nebyla cílem eliminace gangu a zadržení bosse-živého či mrtvého, ale záchrana pilota a získání záznamu z monitorovacího systému.


První úderné oddíly zahájili ofenzívu, ale s proražením zátarasu je téměř hned začaly zasypávat projektily domobrany. K prvnímu útoku vedenému po severní straně jsem se přimotal i já a BOYS. Obhlédli jsme pozice „našich“ a vyrazili mnohem více dopředu na hrot boje. Kryti řídkým lesem jsme se svižně přesunuli na dostřel. RDK držel pozici o ostřeloval je z dálky, hezky systematicky, já vyrazil kupředu na drobný svah, kontakt na deseti, dávka, dva mimo. Poblíž ležel další náš, křiknu na něj: „Kryj mě, jdu dál!“ Kývnul, že rozumí. Po čtyřech ke kmeni borovice, kde jsem se obezřetně postavil kryt větvovím. Cíle, šest až osm, mířím a najednou dávka do krku a ramene. Nechápavě se otočím ve směru příchozích kulí a ten, co mě kryl, mě vysypal...no chápeš to, ach jo, takže než pouštět salvy peprných slov, co se mi draly na jazyk, raději poklusem na mrtvoliště.


Druhý zajímavý kontakt byl od mrtvoliště směrem k zátarasu. DEA drze útočila, i když byli zatím chaotičtí a nesehraní s terénem ani sami mezi sebou. Drželi jsme pozice a vysypávali ty nejodvážnější, než nás začali po západní straně obcházet do boku, museli jsme stáhnout pozice a přeskupit defenzívu. Drobnými přestřelkami a přesuny jsme se dostali až k linii zdí, kde jsme se rozhodli udržet. Celkem slušně se to dařilo, měl sem čas u toho telefonovat se svojí matkou a krásně válčit, avšak již zde se ukázalo několik nesmrtelných, kteří sice drželi postup, ale ničili morálku hry. K tomu se přidal i fakt, že celé pravé křídlo našich bylo zatlačeno a oni nás začali sypat do boku, což se muselo projevit na změně taktiky. Poskytli jsme si vzájemně více prostoru a efektivněji kryli ústup gangu k VALŮM A BRÁNĚ a efektivněji snižovali počty nepřátelských agentů.


Ústup byl veden tak, abychom je vlákali do palby, což se sice zdařilo, ale mnoho jasných zásahů nebylo přiznáno!!! (fucking hell... What´s up?!) Já osobně ležel v poli nějakých dvacet třicet kroků před naší linií, vždy jsem si dosypal, natočil zásobník, poplazil jsem se kus hustými trsy ostrých stébel třtiny, v klidu jsem si zamířil a z dokonalého úkrytu naprosto mimo očekávaný perimetr vyslal sto kulí, vždy to mělo poslat pět šest do nebe, ale za chvíli vidím ty stejné hráče na jiných pozicích, ba dokonce na stejných, no pruda:-) (nechceme nikomu dělat matky, ale na našich budoucích akcích to nebude tolerováno a takovéto jedince se budeme snažit napravovat, případně je na naše hry nepouštět!!!).


Gang statečně odolával na obou valech po obou stranách brány. Jižní val byl nedobytný, a tak RDK a jeho skupina přišli na pomoc severnímu valu, kde zbrzdili hordu umřítchtivých útočníků. V té době již gang lokalizoval zřícený pilotovaný stroj a zahájil akci, v jejímž finále bylo zajištění a uvěznění pilota v jedné z četných budou ukrytých v porostu. Nám, všemocnému gangu la Skwatadora, unikla možnost, že by pilot mohl vyslat MAYDAY anebo udat pozici, takže jsme se nezdržovali s likvidací helikoptéry ani jejího vybavení. Během těchto operací se „naše“ skupina poztrácela po okolí někde v okruhu kilometru kolem mě:-).


Znovu jsme se dali dohromady až při obsazení valů a brány jednotkami DEA, kdy jsme se snažili uhájit kotelnu, drželi jsme se v prohlubních a zákopech a čekali na jistý kontakt, i tak se opět našli tací, kteří jasné zásahy za jasné v zásadě nepovažovali ani v nejmenším, ach jo svatá prostato:-), VY byste zasloužili Afgánistán!!! (JenJedenLIFE) No nic, lehce roztrpčeni o to víc do boje nabuzeni, jsme se v krytu zákopu posilnili nějakými psychadeliky. Následně jsme se přesunuli do patrových budov a monitorovali jsme celé bitevní území. Nakonec se zde sešla slušná bandička Simir-fotograf-Skok, Bury a Kubík, oschlý strejda Punk a RDK. Odpočinek, cigaretka, doplnění munice a juchů zpět do války. ...milujem tuhle válku.


Postup našich nepřátel, byl zpomalen kolem kotelny, čehož jsme využili, abychom šli zkontrolovat, zda-li se pilot už probral z osvobozujícího bezvědomí. A ano, probral, tak jsme mu život zpříjemnili trochou neortodoxního výslechu, deptáním lidské mysli a mučením. Byl to tvrďák, nic kloudného jsme z něho nevyrazili, tak jsme ho znova a důkladněji přivázali, pro ilustraci mu na krk navlékli oprátku, sdělili mu, že zemře ve tři odpoledne a postavili před něho hodiny, aby nepromarnil ani minutu svého končícího života zbytečnými myšlenkami o útěku. Jo, válka je zlo, a když je vedena proti nám, je to o to horší!


Když se naše skupina dala opět dohromady, bylo po druhé hodině. To už se agenti DEA dostali opravdu blízko osvobození pilota a získání toho nejcennějšího, jeho osobního svědectví, výpovědi toho, co ho potkalo a co viděl od pádu helikoptéry. Jednotky agentury dosáhly téměř nejvýchodnějšího cípu našeho území, rozhodně jsme se jim to nehodlali usnadnit. Oddíl lidí jsme poslali pod krytem dýmu zprava do týla nepřítele, já a RDK jsme drželi pozice pro krycí palbu, Gejza šel neohroženě středem a na signál jsme společně zaútočili. Doběhl jsem téměř k budově, to už aktivní granát opisoval stylovou křivku, dopadl stylově do středu místnosti a se stylovým efektem vylétli střepiny všemi možnými otvory. Za nimi šli mrtvolky na žluté mrtvolkoviště. Kouknu dovnitř, čisto, vbíhám do prostoru a přes hromady bordelu se snažím dostat zády na pravou zeď, dávka, uhýbám v poslední pikosekundě a věřím, že se kule svezli po zakřivení časoprostorového paradoxu v závislosti na mém vědomí a chtění:-) jo tohle je cool!! Přitisknu se na zeď, to už mě v ruce škádlí další granát, který házím za vysokou bariéru před sebou. Nebýt toho, že v dohledu byl Simir-organizátor-Skok, nikdo z těch lidí by nezmizel, i když je ten štěrk musel najít (FAKE PLAYER ISN´T OUR FRIEND!!). Dobíhám k průzoru ve zdi pomalu se přiblížím a slyším hlasy, zvednu gun a strčím ho jednomu z nich do zátylku a semi hit. Otočí se. Kouká. Čučí. Čumí, promiňte ten výraz, až mu musím říct: „Sypéééj vocať!“ Ještě se mě ptá: „Proč?“ Málem sem to podržel v poloze full, ale mám charakter a morálku, i když jsem terorista a narkoman:-).


Třetí hodina odbyla, pilot byl za účasti početného obecenstva připraven k popravě. „Za útok na svrchovaná práva la Skwatadora, tě odsuzujeme ke smrti oběšením, trest bude vykonán okamžitě“, to byla poslední slova, která slyšel. Možná byla fádní a směšná, ale nikdo se nesmál. V poslední chvíli se pilot snažil ještě domluvit, ale bylo pozdě! Měl toho využít, dokud byl čas. Vždy je nutno dostát svému slovu, to jsme udělali v 15:00! Když tělem projel poslední vzdor života, všichni přítomní se tiší rozešli zpět do bitevní vřavy. Slunce svítilo a příjemně hřálo do tváří, svěží větřík šeptal o tajemné vůni podzimu kdesi ve větvích stromů a malý ptáček pěl tklivou píseň sedíce na větvi, na které se v zádumčivé tichosti pohupovala postava v pilotní kombinéze.


V té době se odehrávali nejurputnější boje v oblasti kolem zříceného vrtulníku, skwatadorští pochopili, že na obsahu pilotní kabiny opravdu záleží, a tak se snažili vrak získat pro sebe i s tím, co ukrývá. Agenti DEA nabuzení informací o smrti pilota našli v sobě novou energii, jejich ruce byly pevné a mušky přesné, vytrvale a takticky kombinovali umění války, až si odnesli trofej ve formě dat z palubního počítače. Po ohlušující explozi nám nechali zbytky helikoptéry v doutnající změti zpřehýbaných plechů a škvířících plastů.


Velitelství gangu poslalo hlášku, že je potřeba dobít základnu nepřátel na našem území a získat data ze špionážního letu helikoptéry zpět. Útočili jsme ze všech stran, ale nepřítel byl silný a odolný. Naše skupina to zkusila po jižní straně, ale narazila na tvrdý odpor až agresivní ofenzívu, to nás zaskočilo a rozdělilo, postupně nás všechny dostali. Vlastně Mr. RDK zachránil naši čest a sílu. Dal si to po svém alá VIETNAM, zalezl do nejhlubších křovin a pomalu, polehku si je dával, dostal jich osm až deset, a pak se ozval signál ukončující pro tento čas ságu gangu la Skwatadora.


Jak to bude dál, to se uvidí! DEA se nikdy nevzdá, dokud budou podobné organizace stát na opačné straně práva či pokud budou jejich velitelé naživu. Navíc získali sice nekompletní, ale velmi zajímavé podklady pro další postup operace. Na druhou stranu gang si musí uvědomit, že ztratil skrytou identitu pro své kejkle. Zdá se, že připomíná šelmu zahnanou do kouta, a protože zatím není plán B), musí se agenti protidrogové centrály připravit na zuřivý boj do posledního muže, pokud se z uhájené základny odváží znovu pronikat do oblasti, která je ve svrchovaném držení skwatadorských.


...mír a fér softu zdar:-)


Za tým SKWAT sepsal SkoM






........GANGS WAR VOLUME FOUR coming soon:-) - SPRING 2010.