Den D + 6

SKWAT
SKWAT

12. 9. 2009 – DAY D + 6


AS LOKALITA (Nový Dvůr - powered by SKWAT + AS PŮJČOVNA)


Zakaboněné ráno korespondovalo s mým vnitřním nesouladem. Na LOKALITU jsem dorazil nepříliš optimisticky naladěn, což je v rozporu s mým obvyklým náhledem na svět, ale finální vývoj událostí vše změnil a kolem deváté hodiny už jsem netrpělivě očekával zahájení akce, kterou připravil spřátelený AS tým z Dejvic.


V rychlosti k úvodu, registrace odsýpala, ještě palačinku jsme dostali:) děkujeme, avšak na spoustu lidí se opět čekalo. Tudíž začátek na devátou byl opět zbožným přáním. Tohle není výtka organizátorům, ti odvedli super práci a zápletka na motivy „Bratrstva neohrožených“ se nám hodně líbila. Tohle je výtka všem lidem, kteří mají na starost jen sebe a včasný příjezd. Tohle je nešvar celého českého národa (zpoždění, deficit, krize...blablabla), potkávám se s tím ve škole, v práci, na úřadech, všude. Asi si říkáte, můžeme s tím něco udělat? Odpověď zní ano, můžeme! Pokud budeme dodržovat stanovené cíle a opozdilce necháme maximálně přihlížet, časem se snad utvoří přijatelnější podmínky nejen pro naše airsoftové dovádění. Není fajn, když lidé, kteří pro NĚKOHO NĚCO připravují, jsou na místě od rozbřesku a někdo si dovolí přijet klidně po zahájení hry (upřímně musím konstatovat, že takový opozdilec se objevil i u nás v týmu:().


Čekali jsme na našem mrtvolišti na úvodní signál, ptám se Acmeho: „Jaký je plán?“ Acme na mě vrhne nepříčetný pohled a v záchvatu bitevního šílenství s démonickým úšklebkem ve tváři ledově praví: „Zabít, všechny!!“ SKWATRS ho hurónským pokřikem podpořili.


Signální raketa odpálena. Měli jsem sice počkat, až NAŠI ČERVENÍ prolomí první odpor ŽLUTÝCH, rozdělí jejich linii na dvě fronty, ale když se prvních dvacet minut nic nestalo, už nás svrběly ukazováčky. Jsme programování pro přímou konfrontaci nikoli pro váhavé vyčkávání:). Většina SKWATRS vyrazila podél cesty vlevo mírným příkopem v poloze – plížením vpřed. V nízkém remízku na křižovatce cest jsme si rozvrhli plán. Budovy již byli na dostřel po obou stranách cesty. Bylo nutno přeběhnou křižovatku, za níž byl příkop o dost hlubší a dalo se tam krýt pohodově na obě strany. Ležel sem po boku Acmeho, za námi Mr. Sitr, Cudlla, Gejza, Filda, Repri...další se někde zadřeli:) Acme mi zařval přímo do ucha: „Padej do toho příkopu, krej to tam, dem hned za tebou jeden za druhym!“ Vyrazil jsem, Acme už to tam posílal a BOYS ho podpořili dle zesíleného zvuku mechaboxů, druhý krok, kule bzučely všude, byl jsem pod křížovou palbou z obou budov, třetí krok, byl jsem sotva v půlce, další krok se změnil v odraz a já šťastně doplachtil do krytu a ihned jsem začal pálit na budovu, Acme vyběhl, sám si kryl budovu, k níž jsem byl otočen zády, dopadl s hlasitým žuchnutím vedle mě a pohybem ruky povzbuzoval další. Nakonec nás přeběhlo asi šest. Jeden kryl budovu, další druhou, my k ní vyrazili, bohužel jsme se probojovali jen k ní, odněkud z boku na nás dopršeli kuličky už téměř bez energie, ale FAIR-PLAY je základ úspěchu hry, takže poklusem směr mrtvoliště.


Před vypršením re-fresh limitu dorazil Simir a RDK, takže druhá ofenzivní fáze s podporou, která byla znát:) Znovu jsme to zkusili vlevo podél cesty, ale nyní jsme zaútočili na budovu vlevo, plazili jsme se zdivočelými živými ploty, které poskytovaly ok krytí. Byli tam v podstatě jen dvě nepřátelské pozice, ale dost fatální, nedalo se tam vůbec dostat a koukali jen hlavně, tudíž dost obtížné. Tohle vyřeší pyro napadlo mě, to už jsem se chystal hodit, ale dostal sem takovej hit do ramene, že jsem se vážně složil:) Musí tu být ještě sniper napadlo mě, ale to už jsem si volal zdravotníka, abych mohl dál do boje. Acme, Simir, RDK a Cudlla je statečně zaměstnávali, tudíž jsem měl čas se přesunou ještě víc nalevo.


S Mr. Sitrem jsme se plížili mělkými výmoly, řídkými stromky a řezavou travou, už jsme byli téměř ideálně pozičně připraveni, když jsem ucítil palčivou bolest na ruce a na krku. Žlutí obránci měli spojence FIRE ANTS. Tito mrňavý členovci bojovali o své teritorium s nasazením kamikadze. Ošívání a nerovná bitva s mravenci nás prozradila a obránci nás zvesela vysypali:) Škoda, že tým nedržel více při sobě, byla šance tu prorazit, ale ve dvou to nešlo a navíc ti fanatičtí mravenci:)


Po re-freshi jsme s Mr. Sitrem osiřeli a vydali se po linii hranice, volnější místa jsem překonali ležmo, jinak v podřepu a nakonec v běhu, když nás zpozorovala hlídka, abychom se dostali na výhodnější pozice. Byli jsme v řídkém borovém lesíku a první atak pořešili z bezpečí úkrytu. Vyrazil jsem kousek dopředu. I když jsem věděl, že mě kryje přesná a zkázonosná M14, ště-káčko (mp5k) se mi najednou zdálo jako pistolka na vodu, protože kule, které svištěly proti mně likvidovali drny a vegetaci s takovou silou, že jsem možná měl i trochu strach, jak může dopadnout můj facelift. Ale zatím to šlo všechno mimo vůbec netušili odkud dostali. Poslali jednoho po cestě vlevo, mohl mě vidět, byl jsem sotva dva metry od něho, ale jediné, co udělal, ucítil dopady sice pomalejších ale likvidních zásahů. Další vyrazil přímo proti mně, nechtěl jsem mu ublížit, tak jsem střílel semi. Když se zvedl k odchodu jen několik drnů ode mě, tvářil se dost nechápavě, asi jsme už byli v týlu nepřítele:) Chvíli se to ještě opakovalo, Mr. Sitr pustil dávku, oni opětovali, vše mi lítalo několik čísel nad hlavou, pak jeden z nich vyrazil v domnění, že je tam místo k posunu, ale jen zahlédl nepříjemně blízko hlaveň, pak kule, a pak šel:)


Postupovali jsme vysypávali je, ale oni nevěděli odkud, tak jednoduše nepřiznávali. Bylo tam asi šest terminátorů, kteří dostali několik jasných zásahů. Když jeden obdržel naprosto smrtící dávku z deseti kroků a nic, nevydržel jsem to, zvedl se a trochu ho pohlásil, nasypal to do mě i jeho kumpáni. Na odkrytého člověka připršelo asi sto hitů, no to je hrdinství. Běžte do Afgánistánu, chudáčci, co si myslíte, že jedete na „VÁLKU“. My HRAJEME airsoft!!! A airsoft není pro polodementy s modrou knížkou!!! Smutné je, že takových jedinců přibývá a jsou takové i některé týmy, na všechny strany hlásí jak ten či onen tým nepřiznává a přitom je to jejich denní chléb!!! Jo, je asi frajerský mít komplet výbavu za sto, a zlou pušku, v níž dřímá nadržená stotřicítka pružina. Míň frajersky se dotyčný chová a tváří, když s takovou věcí vleze do baráku a někomu tam nepěkně upraví obličej. Viděl jsme několikrát a nikomu to nepřeji ani tomu hovádku, co něco takového způsobí. Tohle není airsoft ale slaboduchost!!! Takové na akcích nechceme!!!


Každopádně mrtvoliště jsem si dal znova i Mr. Sitrem, přibrali jsme tam Kubu a Cudllu od nás a vyrazili znova na steč, překonali jsme celé území, většinu - asi kilák jsme absolvovali na břiše. To byla celkem makačka, i pro mě a já se plížím od narození:) Kluci bez větších obtíží drželi tempo. V podrostu jsme pokračovali rychleji, vždy já s Kubou napřed. Prozkoumali jsme terén, počkali na kluky, kteří nás doběhli a kryli, když jsme opět hledali ideální azimut pochodu. KOTELNA na dosah, do ruky granát náhradní do pusy, v levačce gun. Chystal jsem se vhodit pyro dovnitř, kluci už vybíhali k podpoře, ale signál přerušil hru...


Adrenalin z nás pomalu vyšuměl, je to jako taková menší kocovina. Možná jsme i pocítili zklamání, protože jsme byli ve výhodě, a mohli jsme to tam vyřešit ve čtyřech, ale bereme to sportovně, je to hra. Stane se to i v životě; máte detailní a dokonalý plán, který přesto selže, protože se stalo něco s Omega réplique čím jste nepočítali (teorie chaosu:).


Jak dopadl zbytek akce nevím, musel jsem odjet. Důležité pro mě bylo, vidět se s přátelskými lidmi, spolupracovat s týmem a „válčit“ za něj a to vše za slunného počasí na naší ultrapunk lokalitě. Věřím, že příznivci mých reportů nebudou zklamáni. Každý soft nemůže být jako epizoda z Omega replique montre Často je to o něčem jiném, než sám vystřílet protivníky, mnohem účinnější je týmový duch a spolupráce a trochu taky určitá morálka, která patří anebo by měla patřit do všech lidských činností a zábav!!!


...díky bratři ve zbroji:) softu zdar!!


sepsal ota (sKom)