Válka Gangů II.

SKWAT
SKWAT

11. 4. 2009 - GANGS WAR vol. 2 (VéGéčko:-)


Sporá mlha protkaná zlatou nití rostoucího dne odkrývá jitro plné příslibů. Kondenzované páry se lesknou na nespočtu pavoučích uměleckých dílech. Bude krásně a příroda na to umí nehlučně upozornit. I to byl důvod pro narůstající neklid před bojem..:-)


K.R.A. – krátce, rychle, aktuálně o začátku. Mazec prostor v blízkosti NATUROVÉHO území s dominancí vodního elementu v pískovcových lesích v areálu hradčanského letiště. Libové INFO, prezenčka i organizace, ale načasování některých přijíždějících týmů slabota, příště se na nikoho nečeká!!


Poslední povely rozdal Simir megafonem, replique montre de suisse také nějaká doporučení k ohleduplnosti k životnímu prostředí, protože opravdu nestojíme o humanoidní hovada, co si myslí, že můžou vše, jakmile nejsou na dohled maminek.


Terén snadno rozředil nějaké dvě stovky kamuflovaných airsofterů. Skupiny GANGU očekávali nejtužší nápor u dvou úžin v oblasti rybníčků. Se mnou bylo několik softových nováčků. Čekali jsme v podrostu do doby, než zakašlal první mecháč. „Držte se za mnou.“ to už jsem v podřepu, pokleku či polehu překonával vzdálenost na strategické místo na hrázi. Levým bokem jsem téměř ležel ve vodě, ale vyplatilo se to. Pomalu jsem vykoukl a hned pět šest cílů, zamířit, frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Ruce nahoře a díky čau. Zalezu, dobíjím, znovu vyhlížím a další pokropím. Po čtvrtém vysypání skupinek DEA to začala být nuda, tak jsem si zavolal o podporu a pod příkrovem zkázonosné palby jsem se stáhl k jednotce. Nováčci zmizeli, ale pokud chtějí bojovat za čest a slávu Skwatadorských, musí se o sebe umět postarat..:-)


Myslel jsem si, jak bude nyní klid, ale Rolex Day Date réplique prorazila v bažinách u druhé úžiny a rázem se první předsunutá obrana octla v křížové palbě. Hodně červených koupilo a hodně se jich stáhlo. Tohle nemůžeme pustit, by PMR to RDK: „Přijď mi na pomoc a vezmi někoho s sebou!“ Byl tu v mžiku a s ním asi pět typů. Jeden s ultrakrutým géčkem se zkušeně, téměř TAZYOVSKY, zašil do smrku napravo. Dva se přesunuli na levé křídlo naší mikro obrany. RDK zalehl do zad a já se plížil možná velmi blízko. Dostal jsem se do takové pozice, že už jsem na ně mohl klidně střílet, ale čekal jsem. Vyrazili za strašlivého řevu, čekal jsem, dokud nespustil RDK symfonii své vrtačky, poté jsem se vykulil z díry nějakých sedm metrů od prvních členů DEA. Všichni stříleli za mě, takže než mohli reagovat, hitmakeroval jsem a to celkem zásadně:-)...z této vzdálenosti přiznali všichni. Ti rychlejší zalehli a chystali druhou vlnu. Lehl jsem si na záda nohama k nepříteli, vytrhl zásobní, prázdno, SHIT. Ševelivý vítr ke mně nesl vzrušené přípravy blízko skrytých útočníků, každou chvílí se chystali na steč, ale já teprve dosypával kule. První se začali zvedat, bylo to jak ve zpomaleném filmu, dopnul jsem kapsu, to už slyším, jak zaklapla pojistka zadržení zásobníku, krátké dávky přiměli ty nejakčnější ke svižnému obratu. Koupil jsem to. Cože? Úplně z leva? To není možné blesklo mi hlavou, tam nemůže nikdo být...pokud neobešel pásku. No nevadí v boji by se to stát mohlo, ale ve hře by nemělo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Poklusem na mrtvoliště.


Refresh. Vrátila se skupina červených s tím, že dostávají na valech druhé linie obrany nepěkně na holou:-) Nečekal jsem, vzal jsem pár lidí, co mohli znovu hrát a tempem na pozice. Zadní val jsem překonal mega skokem a hned jsem vyběhl na druhý, jen tak bez krytí, dostal jsem dva, pak už překvapení opadlo a otočili hlavně mým směrem, přesun tři kroky nalevo, skluz dolů na naši stranu. Toto zaměstnání žlutých využilo několik členů GANGU, kteří se vysunuli a lehce to pod valem pročistili. Přesunul jsem se úplně vlevo, pomalu, pomaličku nahoru na hranu valu kryt smrčkem jsem pátral po pohybu v podrostu. Vždy jsem na vytipované místo poslal deset až třicet kulí dle potřeby. Někteří se nás hodně zleva snažili obejít na další násep zeminy, ale docela mi to střílelo, takže jsem je asi moc nepotěšil.


Další čas se nedělo nic uceleného, tak jsem se věnoval občerstvovacím aktivitám, kochal se pohledem na krajinu, nechal se unášet líbivými melodiemi a plnými doušky vdechoval narkotickou vůni jara. Do toho se tam jako zázrakem zjevil CIVIL na kole a nebyl to nikdo jiný než lvíče ŽAKYS:-) Hned montáž a schulš, no je to jezdec, co vám mám povídat...mám tě rád bratře! Pěkně mě rozjel, namotivoval a napálil-tak trochu, tudíž jsem se vydal k základně la Skwatadora GANGU. Cestou jsem zkontroloval sklad chemikálií a pohonných hmot a vlastní drogovou laboratoř také, no mazec matroš, to je snad jasné, jinak by DEA a americká vláda tolik nejančili..:-)


Všiml jsem si dvou červených od nás jak se krčí v jedné díře, položil jsem se na zem a plazil se mělkou brázdou k nim na doslech. „Co je,“ ptám se. Překvapeně se po mě otočí, ale když vidí červenou i na mých rukávech, evidentně se jim uleví a jeden říká: „Nemůžeme odsud, ne dost rychle, tam naproti na těch hromadách jsou dva a drží nás v šachu!“ „Ok, počkejte, vyčistím to!“ Dost nechápavě se na mě dívali, asi mi chtěli říct, že nejsem při smysle, ale to už jsem byl pryč a měl jsem plán. Couval jsem ležmo zpět, pak nahoru na hangár, jehož horní zadní roh byl nějaké tři čtyři metry od zarostlých hromad hlíny, kde měli být narušitelé. Poslední kontrola, boty, kule a už v běhu po vršku zdi jsem si přepnul do polohy dávka, poslední krok, odraz na maximum, vzduch mi svištěl kolem sluchovodů, v půlce letu jsem dostal dva. Dopal jsem, sklouzl se za val po zadku, dobrzdil nohama a dostal třetího, o kterém nebyla ani řeč. Ve chvíli, kdy jsem mu zasáhl kolegy, vypálil, ale díky sklouznutí, jsem se kulím vyhnul..:-)


S vítězným úsměvem jsem překonal val zpět ke svým, ale co to kule do mě. Hrozná kadence a dopadová energie. Jeden z těch, co jsem je osvobodil mě nelidsky vyndal. Když jsem přišel blíž, abych ho utloukl pažbou, jen se kajícně omlouval, že nevěděl, že jsem to já a že mu nepřišlo možné, abych to tak rychle zmáknul, že to bylo sotva několik vteřin a podobný řeči...amatér:-) no nic zásah platí i od vlastního, takže poklusem na mrtvoliště!


Bloumal jsem kolem základny, když přiběhl průzkumník, že z jihu nás obchází velká skupina. Poohlédl jsem se po posile, ale žádná v dohledu, jen náš Punky, který to ovšem nedal. Vyrazil jsem tím směrem a někde uvnitř jsem měl pocit, že teď přijde opravdu tvrdý fight. Byla tam cesta východním směrem téměř zarostlá malinkými v hustých ostrůvcích rostlými smrčky, napravo dospělý les a močál, vlevo valy. Postupoval jsem vždy z jednoho úkrytu do druhého, který jsem si předtím pečlivě vybral. Skryl jsem se a pozoroval, než jsem pokračoval.


Napravo pohyb, zkoumám to a červení, trochu se mi ulevilo, když jsem vzápětí uviděl, o jak velkou jednotku DEA se jedná, bylo jich tak třicet. Proti třem. Všimli si červených vpravo a jisti si svou převahou je chtěli pobít, ale o mně nikdo nevěděl, zalezl jsem mezi mechem obrostlé klády a smrčky a čekal, až to bude na jistotu. Když byli první bokem úplně odhalení, na nějakých dvacet třicet metrů jsem je dostával na semi. Všichni až na jednoho, sice zmatení a zahořklý, odešli, takže ten poslední dostal DÁVKOU asi třičtvrtě zásobníku, pomsta dobrá, ale hloupá, prozradil jsem téměř svoji pozici, skupina asi osmi se trhla a vyrazila prohledat potenciální místo. Horečně mi pracoval mozek a snažil se vygenerovat možnosti taktiky. Odplížit se do smrčkového ostrůvku a ticho. EMčtyřku jsem sundal, dobil, připravil si ji tak, abych ji mohl rychle použít. Vytáhl GLOCK, poloha jednotlivé střelby. Vydechoval jsem pomalu a dlouze, rázem to nebyl pocit hry, ale pětašedesátý rok kdesi ve vietnamské džungli. Skupina příchozích dávno ztratila obezřetnost a normálně si povídali, blížili se, dvacet kroků. Rozdělili se, podle toho, jak jsem je slyšel, na dvě skupiny. Poslední kontrola zásobníku v glocku, deset kroků. Jedni zastavili, cca pět kroků vpravo, druzí došli až k mé levici.


Tehdy poslední nádech, čas poté zhoustl jako med. Vymrštil jsem se do stoje, to už dvakrát klapl závěr a já systematicky zleva doprava bez ohledu na pud sebezáchovy popravoval. Byli natolik zaskočení mým náhlým a bezprostředním zjevením, že když se mířidla zakousla do posledního, tehdy vyšla dávka mým směrem. V ten moment cinkla kule o jeho brýle a já se vyhnul dávce o rychlosti 130 m/sec ze čtyř metrů. Ten zásah do optiky ho toliko konsternoval, že ztratil rovnováhu a sunul se k zemi, jenže stále mělo to hovadí mládě prst na spoušti. Napadlo mě, že v reálu bych mu ustřelil zápěstí:-) ale místo toho jsem dostal hit do xichtu těsně pod brýle. Sice se to nepočítalo ale bolelo to a krev mi cákla na chránič zraku:-)mazéééééééééééééééc:-) pro jistotu jsem po něm ještě hodil šišku!


Zmizeli a ti dva červení přišli ke mně, ani mě nepřekvapilo, že přežili, když jsem vysypal dvě třetiny protivníků, aniž by se k nim dostali na dostřel. Chtěli mi něco říct, když v tom z valu vlevo začala pršet zkáza, ale já byl zas hnán šestým smyslem a než byly projektily u nás, ležel jsem a plížil se směrem na levý roh valu. Jeden červený dostal, druhý se zakempil a spustil cover fire. To mi dalo dost prostoru, vyběhl jsem na val dostal tři než se vůbec probrali z úleku, byl jsem pryč a kropil hezky z vrchu ty, co jim běželi na pomoc. Asi deset lidí se hnalo k valu, přestože viděli své spolubojovníky ještě v bitevních pozicích, už do nich z téměř stejného místa šli mé zásahy...hihi..:-)


Všichni to vzali sportovně až na Gorbyho, který si myslel, že je nesmrtelný, když má na sobě sniper kamuflážní overal typu hejkal. Jo já mu fandím, bývá to s ním ok, ale přeci si nemyslí, že v hejkalovi uprostřed betonové plochy na deset kroků je pro mě neviditelný. No nic přeji hodně pozitivní motivace týmu 6mm! Ještě jsem pokropil pár žluťásků, ale pálil jsem suverénně ze stoje a tak nebylo divu, že jsem taky dostal. Sprint na mrtvoliště.


Po nezbytném čase stráveném ve společnosti dalších mrtvol jsem se už nemusel rozmýšlet, co udělám dál. Protože se ozval výbuch několikanásobně zesílený explozí rozpouštědel používaných k získání alkaloidů z kokových listů, bylo jasné, že laboratoř neuhájili a že někde v lesích se snaží dostat poslední kontraband k letišti moji soukmenovci.


Hnal jsem se bezhlavě podrostem, větve mě šlehaly a občas drásaly do krve, ale nedbal jsem toho. Protože mi umřela baterie ve vysílačce, nemohl jsem se spojit s kolegy a koordinovat případnou podporu. Pohyb. Žluťásek. Nezpomalil jsem. Držel jsem se stále svého směru a jemu běžel do zad. Dobrá pozice. Zastavil jsem, zacílil a jednou přesnou do krku ho vyřadil. Pokračoval jsem dál ve zběsilém běhu. Po mé pravici se bojovalo, zamířil jsem tam, ale řekli mi, že bedna s drogami tam není, že je někde poblíž hráze. Shit. Tam se nikdy neprostřílíme.


Když jsem dobíhal k rybníčkům, uviděl jsem Ráďu a Vlastika od nás. Snažili se objevit nějakou tajnou stezku. Pokračoval jsem s nimi. Dostali jsme se k zadní hranici herního území u nejzápadnějšího rybníčku. Šel jsem napřed a zklamaně mě napadlo, že tudy to nepůjde. Zbytek se snažil projít druhou úžinou. Ti dva, co jsem se k nim přidal se ale nevzdali a nakonec s pomocí klád a spolupráce jsme vytvořili přes vodu most, kde jsme s obtížemi přenesli i bednu. S bednou drog se k nám přidala i početnější skupina. Bylo nás asi deset plus dva nosiči. Jo tohle jsme mohli dát a hru vyhrát, ale to nejtěžší bylo ještě před námi. Leželi jsme v zákopu, hangáry s cílovým určením na dohled, ale na každém ze tří asi deset patnáct lidí – nepřátel. Domluvili jsme plán. Lesem úplně vlevo na zadní část posledního hangáru, z mrtvého úhlu je vysypat do zad, obsadit jejich pozici a krycí palbou umožnit posun skupince s bednou k cíli.


Jednoduchý jako facka, až na to, že posun lesem byl celkem obtížný, jelikož to byl řídký lesík ne skutečný les. Druhým úskalím bylo, že dostat se těm na hangáru do zad vyžadovalo asi čtyři sta metrů plížení porostem třtiny, což je druh pasekové traviny, a loňská stará tráva je velmi tuhá a ostrá. No a protože jsem byl „na frajírka“ jen v mé bitevní vestičce, tak si lokty docela užili.


Nejtěžších bylo posledních sto metrů. Vždy úplně na zemi opatrně kontrolovat nepřítele. Klid, všechny oči mimo, tak zas kupředu několik metrů a opakovačka. Jeden se nahoře oddělil od skupiny a šel po vršku směrem k nám. Otočil jsem se a dal signál RDKovi, ať se všichni schovají. Když jsem se podíval zpět, stál přímo nad námi. Já a kolega v MULTICAMU vlevo jsme byli nejblíže, ani jsme nedýchali. Jakmile se stráž otočila zpět ke svým druhům, můj kolega vyrazil do svahu, teď už to bylo jedno, nebylo na co čekat, vyrazil jsem sprintem vzhůru. Na vrchol mi chyběly tak tři kroky, když kolega přidržel spoušť, to už jsem na ně viděl a střílel taky. „Hej co je, už se nehraje,“ řvali. Jen jsem odvětil: „Máte bednu s drogama?“, to už jsme stáli na čele hangáru, vzadu se objevila podpora a spodem kryti shora nesli našinci bednu k heliportu. Něco se posypalo a vyrazili jsme všichni k menší skupince kolem bedny na podporu. Osazenstvo hangárů naproti se vzpamatovalo a začalo pálit, až když někteří od nich koupili. Já a RDK jsme sprintovali k betonové překážce a nespouštěli hlavně z nejbližšího hangáru...ani prsty ze spouští jsme nespouštěli:-) Shit, prázdno, to už k betonovému bloku chybělo tak dvěstětřicetšest centimetrů, šel jsem do skluzu přes kolenní chránič, vytáhl jsem glock, už při natažení jsem mimoděk přepnul na polohu dávkou a poslal sem celý zásobník do skupinky, co se první ukázala na úpatí protilehlého svahu. Bedna dorazila, cestou tři koupili, ale na jejich místo vždy přispěchal další ochotný být se za naši věc..:-)


Viva la SKWATADORA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


........GANGS WAR VOLUME THREE coming soon..:-)
Skwater SkoM