BIG COMBAT III.

SKWAT
SKWAT

BIG COMBAT III. – BVVP MILOVICE 18. 10. 2008


Musím upřímně přiznat, že Big Combat nebyl akcí na níž bych se klepal jako děcko na lízátko, ale určitý zájem zde byl... Jednak vidět, jak to vypadá, když kuličky sviští z několika set hlavní naráz. Druhak zjistit, jak si SKWAT povede mezi tolika cíli. A do třetice se přeci nedá pomluvit to, co člověk nezažil tzv. „FACE TO FACE“ :-)


Ráno sice mlhavé přesto plné příslibů nás zastihlo připravené. Hodili jsme se do zbroje a ve dvou autech vyrazili do Milovic. Jednu posádku tvořili RDK – náš taťka, Colin – vtělení vládce Goauldí soustavy, Tazy – ultimativní diskozabiják a strejda Gejza. Ve druhém autě plni obav Skok@Skom a Elien v multilevel kamufláži, pilotoval Repri, který by měl Simirovi (Skokovi) zaplatit nějaké hodiny autoškoly - higher stage..:-)


Na místě už jsme to viděli a věděli... Bude to masokombinát. Takže rychle doladit zbroj, naladit hopy, poladit styl a uvalit nějaké ty "dýmky míru". Pak fofrem na registraci, pro žluté pásky a na Štáb pro info a juhůůů do boje.


Koukám do plánu, co jsme obdrželi na velitelství a hned navrhuji: "Check Skok, budova 24, je tak v půlce herního území, přímo sleduje jasnou přístupovou cestu červených, nám to umožní projít do jejich území lesem, hned na východ objekty, které nejsou herní, ale nám jako základna útoků postačí!" Skok přetlumočil info dál a na herní signál jsme vyrazili.


Rychlý přesun ke Čtyřiadvacítce, kontrola budovy, obsazení sklepa, rozdělení pozic. RDK si vzal pravou stranu s podporou ELI, COLIN. Střed a úplně levo REPRI s GEJZOU. Levou stranu ze zlého průzoru jsem měl na starost já a Tazy mi pomáhal i se SKOKEM, který ovšem přebíhal dle potřeby a také jako komunikační spojka.


Měli jsme strach, že tu budem zapikaný, ale jak se rychle ukázalo, umíráníchtivých nepřátel byli stovky. Do pěti minut po signálu ohlašujícím začátek hry se na dostřel ukázali první a první padli... Zmateni tím odkud zkáza přiletěla. Zkusili to několikrát a vždy padali jako přezrálé ovoce. Nakonec to vzdali a začali chystat větší útok, měl jsem něco kolem 15 HITŮ.


Několik odvážných vběhlo do bitevního pole a hodili několik velkých voskových dýmovnic. Jakmile se rozjely, uslyšeli jsme řev a několik řad ozbrojenců se začalo zhmotňovat z kouře. V tu chvíli jsem byl sám. Zásobník plný cca 300 kulí. Nejprve jsem krátkými dávkami vařazoval ty nejrychlejší. Připadal jsem si jak ve videohře, kde se neustále ukazují terče, které nesmí dojít k tobě. "PODPORA!" řval jsem. To dorazila druhá vlna útočníků. V zásobníku ubyla tak třetina a cílů bylo tolik, že jsem nevěděl, kam dřív mířit, tak jsem jen opřel hlaveň, systematicky dotáčel zásobník a střílel zprava doleva a znova a znova a znova, když najednou CAK CAK CAK CAK... Měl jsem prázdno, ale dostal jsem nějakých padesát červených!


To už mi do ucha řve Tazy: "Dobrý mám to!" Měníme si pozice. On začíná nemilosrdně kosit ty, co mi na ně nezbylo střelivo, já doplňuji v hořečném tempu zásobník a náhradní ampule na rychlé přebíjení. "Prázdno..." Suše oznamuje můj kolega, opět se vyměníme pozice a já začnu zasývat zkázku a paniku mezi ofenzivní síly nepřítele. Posily se stále hrnou, nemám ani čas zjišťovat, jak jsou na tom moji SKWATERS, ale vzhledem k tomu, že mě ještě nikdo nevysolil do zad, barák držíme..:-)


Další desítky se zdviženýma rukama mizí směr mrtvoliště a s Tazym opět měníme pozice, jelikož mám zas prázdno. Intenzita útoku ještě vzroste, ač je to téměř k neuvěření, a právě proto musí podpořit i Simir, který do té doby držel úplně levou stranu – bok budovy. Střídáme se tři a během 10 minut útok zastavíme.


Je něco málo přes poledne a každý z nás vysypal poslední tisícovku kuliček, a protože je klid, domlouváme se s lidmi, co přišli, aby to ve sklepě vzali místo nás a my se mohli jít dozbrojit a nasvačit a pozvednout bitevní náladu a morálku týmu v thc dýmu..:-)


Aniž jsme to tušili, udělali jsme největší chybu, část SKWATu měla zůstat, a pak se prohodit. Protože žlutí budovu opustili a nechali si ji vzít bez boje. A nakonec se právě o budovu 24 svedly nejtvrdší boje, kde jsme ke konci taky zařvali.


Než jsme se dostali k autu, zkontrolovali jsme několik baráků a paneláků, ale všude byly zalezlé mraky lidí, takže jsme se tam moc nezdržovali, raději jsme to vzali co nejpřímější cestou. Mezi dvěmi nepřátelskými budovami si nás všimli, ale terén byl ok, a tak Tazy a Skok a Skom plížením vpřed několik set metrů. Pokud bylo horší krytí použivali jsme dým od Simira – gooooooooooooooooood..:-) dostali jsme se nadostřel rohu paneláku, kde kempovali samí červení, tak sme jich tak deset..patnáct..dvacet vysypali, ale protože si mysleli, že nejsou v možném palebném úhlu, skoro nikdo zbraň ani ruce nezvedl..:-( V zápalu hry jsme se přestali soustředit na krytí a z druhé budovy nás vyřešili!


Po obědě a ztrátě 24 už to nebylo nic moc jen sypání kuliček do větru, ale to nám nevadilo, protože jako zkušenost dobrý a určitě jsme se neztratili v davech!!!


Mír a softu zdar


Skwater Skom..:-)