AKCE IRAQ

SKWAT
SKWAT

AKCE IRAQ - Ploužnice 9.2.2008


Devátého února nula osm jsme se sešli v prostoru kvůli bohulibé činnosti zvané airsoft... Pominu-li některé drobné záděry (bez nich se to asi nikdy neobejde), bylo luxus počasí, mooooc lidí a ještě víc kuliček ráže 6 mm!


Útočili jsme na budovu, které říkáme "JÍDELNA". S celou jednotkou SKWAT jsme se klusem přemisťovali z boku kolem budovy (poblíž silnice z leva k hlavnímu vchodu). Jenže už budovu před na nás čekali...


Já to proběhl... Simir, Wenóš replique montre de luxe a pár dalších taky, ale tři tam zařvali, a proto jsem hodil do té budovy aspoň pár třaskavin. Rychle a kryti vegetací jsme postupovali dál k cíli.


Bohužel ti v budově nás začali vysypávat do zad. Rámus je asi nevyřešil..:-( Koupili to další od nás. Zůstali jsme tři, ale Petras se zapikal a to není náš styl, takže Skok&Skom postupovali svižným tempem dál k "TŘÍPATRÁKU", kde už nás samozřejmě očekávali, protože dávky a výbuchy nás provázeli jako toulaví psi.


Minimi na střeše spustila, ale úhybná klička nás spasila. Chvíle oddechu promyšlení, co dál, a už sem vybíhal. Slalomovým způsobem jsem se vyhnul všem dotěrným kulím. Byl sem desítku kroků od stěny budovy, když se někdo na střeše přesouval, hned sem mu poslal pár přesných, ale asi to necítil, protože dolů nikdo nesešel (budu muset pálit jinam než do těla). Byl sem u stěny a dal signál Skokovi, ale zradil mě kvér, vypadl zásobník, takže Skok statečně kličkoval, ale dostal..:-( Shit! A zůstal jsem sám.


Vydýchání a rozvaha před lonely action réplique montres Rolex. Pomalu jsem postupoval... Schody vpravo čistý. Ti nahoře byli asi rádi, že jim někdo leze na pozici. Pohyb. Hned krátká dávka, za kterou se cíl otočil, takže bohužel něco helma něco xicht. Ozvalo se - mám.


Přikrčil jsem se v tmavém výklenku a počkal. Stačilo deset sekund, než se ukázal další terč, ale byl daleko a já věděl, že stihne uhnout. Držel kvér jako pravák, to mě vedlo k domněnce, že se bude krýt nalevo. Tohle se mi v hlavě událo asi pikovteřinu před tím, než sem zmáčkl spoušť a poslal kule z mého pohledu od něj doprava. Domněnka byla správná, chtěl se krýt vlevo, ale vběhl přímo do dávky. Znovu se ozvalo - mám.


Rychlý přesun. Kontrola místností vpravo. Pak vlevo. Pamatoval jsem si, že jsou tam takové průzory skrz zdivo, proto jsem byl ve střehu. Ještě krok a dva cíle. Dávka. Pesun. Dávka (obě tak po pěti kulích) - zasáhly všechny. Mám. Říkám si co ten drsnej typ s kalachem. Hrál dál. Vyplýtval asi padesát střel, než dal prst ze spouště a než jsem na něj mohl zařvat, že fakt koupil, ať se nesnaží. Bručel a mračil se, ale šel. Spodek čistý..:-)


Teď schody. Měl jsem bobánky. Sám do schodů to 1:1 réplique de montres není moc jednoduchý. Říkám si, mám použít kouř nebo rámus, ale co když tam nikdo nebude? Tak se akorát prozradím. Vyrazil jsem a hlídal si každý krok.


Byl jsem vážně potichu, až jsem se divil. To mi asi adrenalin, co mi tekl ven ušima rozostřil sluch..:-) První kritické místo. Vykouk. Čisto. Musel jsem rychle co nejvýš, ať nejsem snadný terč. Nahoře byla velká místnost plná pilířů. Kontakt. Jeden nepřítel. Obratný přesun na lepší pozici. Ale trochu hluku. Otáčel se, ale to už ho čechrala má dávka od boku. Mám. Kontrola patra. Čisto.


Budou už jen na střeše, pomyslel jsem si. Z balkonu kontrola Štítu. Tam stále uvelebená minimi a ruka. Bylo to sprosté, ale lepší než do obličeje. Krátká dávka - Mám. Auauau.:-) Nahoře byl ještě jeden, ale toho jsem vlastně dostal jako prvního, i když necítil zásah. No prostě jsem si řekl, že "TŘÍPATRÁK" je vyčištěn.


Sestoupil jsem dolu ke vchodu. Hned vzduch začal hvízdat kulemi asi tak z hlavní, Replique Montre ale všechny zbytečný. Vyběhl jsem a hasil si to kolem hlavního vchodu do "JÍDELNY", guny se rozštěkaly ze všech možných pozic v budově. Palbu jsem nehodlal opětovat, prostě jsem jen utíkal (run forrest run) a mapoval pozice nepřítele.


Z bezpečné vzdálenosti mimo dostřel mě začali nadšeně povzbuzovat naši – označeni žlutou páskou. Povzbuzovali, ale nepodpořili. Dosprintoval jsem k nim. Ten nový těžký gun mě už pěkně štval..:-( Chvilka oddychu a hned jsem se zvedal k útoku na objekt vpravo od "JÍDELNY". Ale všichni žlutí dál kempili. Tak jsem utrousil něco, jakože jsou z asi z měkký matky a vyrazil sám!


Typ v okně dostal a ještě málem umřel hrůzou, když jsem běh vůbec nezpomalil, skočil na betonový sokl a zkušeným skokem překonal vzdálenost do okna.


Viděl jsem jednoho, jak mizí za roh. Házím tam třaskavinu (kobereček, izolačka a kámen). Naprosto přesně hozenou. Krycí násobná exploze. Změna pozice, ale dávka do boku, zad a zadku. Myslel jsem, že některý jsou skrz..:-( Musel tam mít sakra nesmysl pružinu.


Říkám mu a co jako ten granát? Prý, to šlo mimo. Říkám tak jo, s takovýma lidma nemá smysl se vybavovat. O vybavování fakt dobrý soft není. Tak řvu - Mám. Kvér nad hlavu a klusem na mrtvoliště, abych breitling replica se mohl ještě zapojit do hry.


Můj akční vpád navnadil ty, co mě povzbuzovali v běhu. Dorazili, když jsem barák opouštěl, a hned dostali toho, co "přežil" granát. Měl jsem radost..:-)


P.S.: Byl refreshing time během střílení. Kolem nás cca devadesátka lidí dotahovala popruhy, cvakala sponami a přezkami, ládovali zásobníky, rovnali výstroj, vyměňovali baterky, mazali kvéry, štelovali hopy, chystali munici, probírali taktiku a tvářili se tvrdě, drsně a nebezpečně!!!


Zato SKWATeři, to byla pastva pro oči a pohled pro bohy (hlavně Áres): Army povalen v autě túroval rádio s písní "JÁ POTŘEBUJU MÍT V DUŠI POHODU!", já sem točil bůčka a fausse montre neustále něco jedl. Wenóš a Wlasta-Oneček se pohodili jak širocí tak dlouzí na zem a dali si regulérně dvacet – prostě šlofíčka. Punkáč seděl na zemi u vařiče a kuchtil polévku, Simír si vydělával na živobytí - prodával dýmovnice a rámusy jako o závod a Gejza nás s cigárkem a úsměvem pobaveně pozoroval...


Skwater SkoM