BVVP Ralsko
17:18 02.11.2008
...
...
...
...
...
BÝVALÝ VOJENSKÝ VÝCVIKOVÝ PROSTOR RALSKO




Po Mnichovu v roce 1938 se celé území stalo součástí německého záboru. Nacistická armáda vybudovala v březnu 1945 letiště u Hradčan. Sovětská armáda obsadila toto území 10. května 1945.


Konec války a počátek míru byl v pohraničí ve znamení velkého pohybu obyvatel. Odcházeli říšští Němci a také sudetští Němci a domů se vraceli vyhnanci (nucení odejít po připojení Sudet) a přicházeli noví obyvatelé, kteří uposlechli výzvy čs. vlády k osídlení pohraničí. Rozhodnutí umístit VVP do okolí Mimoně ovlivnila značná ekonomická zaostalost, nízká hustota osídlení a také členitost terénu, což umožňovalo nácvik rozmanitých bojových taktik.


30. října 1946 rozhodla vláda o zřízení vojenského výcvikového tábora ”Bezděz”. Oblast byla vyklizena. První obyvatelé, z téměř 500 českých zemědělských rodin, odešli v lednu 1947, největší vylidňování se konalo v jarních měsících téhož roku. Úplné, nebo téměř úplné vysídlení potkalo celkem 15 obcí: Černou Novinu , Holičky, Hvězdov, Jablonec, Horní Krupou, Křídu, Kuřívody, Náhlov, Okna, Olšinu, Palohlavy, Ploužnici, Proseč, Svébořice a Židlov. V letech 1950 - 1951 přišli na řadu ještě vesnice: Hradčany, Jezová a Vrchbělá.


Ministerstvo národní obrany postupně převzalo zemědělskou půdu: 9 500 ha lesů a ostatní nemovitosti. Správou lesních a polnohospodářských pozemků pověřilo Ředitelství vojenských lesů a statků Mimoň. Čs. armáda v prostoru postupně postavila moderní zařízení pro výcvik mnohých druhů vojsk: letiště, tankodromy, hluboké brody, tankové a dělostřelecké střelnice. Vojáci zde měli možnost procvičit nejrůznější útočné i obranné operace.


V roce 1968, po invazi armád Varšavské smlouvy, byla do prostoru Ralsko umístěna vojska sovětské armády. Výcvik ČS. armády probíhal ale dál. Odchod sovětských vojsk se stal jedním z požadavků listopadové revoluce. Po řadě jednání byla v únoru 1990 podepsána mezivládní dohoda o odsunu sovětských vojsk a 30. května 1991 odjel z Mimoně poslední ruský transport.


Výcviková činnost byla soustředěna do zhruba 20% území. Rozsah lokálních devastací způsobených naší armádou většinou nepřekročil hranici ekologické únosnosti. Nejhorší bylo chemické znehodnocení, které tkvělo především v kontaminaci porostů, půdy a vod ropnými produkty. Mechanická znehodnocení spočívala v ničení povrchu a následné erozi a v zásazích do reliéfu výbuchy munice, stavbou komunikací a vodních děl.


Jiná situace nastala po příchodu sovětské armády. Její specifický přístup k přírodě se projevil hlavně v prostoru letiště Hradčany, kde se nacházely jedny z největších skladů pohonných hmot a mazadel na našem území. Celkově zde bylo na různých úložištích, které technicky neodpovídali platným normám, skladováno více než 37 000 m3 leteckého petroleje, nafty a benzinu. Dále zde byly skladovány oleje, raketové palivo, nemrznoucí směsi a různé chlorové látky.


Následky více než 20-ti letého pobytu Rusů jsou: silná kontaminace zemin a podzemních vod (např. 487 358 m3 zeminy je znečištěno ropnými uhlovodíky, 100 m3 polychlorovanými bifenyly, 82 250 m2 podzemní vody ropou a těžkými kovy jako Be, Mn, Cu, Cr nebo Pb). Ve vrtu vodárny Boreček bylo zjištěno silné znečištění podzemní replique rolex vody tetrachloretylenem a trichlortylenem. Přitom se na tomto území nachází chráněná oblast přirozené akumulace vod Severočeské křídy a pásmo hygienické ochrany vodního zdroje Červený vrch.


Dlouhodobě velkým protipřírodním zásahem bylo vybudování a využívání rozsáhlých střelnic, kterých je v prostoru 6. V dopadových částech střelnic a v okolí muničních skladů se nachází ještě dnes pestrá paleta munice téměř všech druhů, které byly v posledních 40-ti letech k dispozici, zejména však té ruské. Obtíže mají i lesníci, jelikož kmeny okolních stromů jsou plné železa a roztrhané munice.


Negativním zásahem byl i obrovský požár nedlouho před odchodem sovětské armády (vyhořelo na 200 ha lesa) a častý výskyt černých skládek, které zde zanechali Rusové při rychlém odchodu. Není vyjimkou, že v takovéto skládce nalezneme vedle odpadků i nějakou tu nevybuchlou munici.


VVP Ralsko byl až do r. 1990 prakticky zcela nepřístupný veřejnosti nejen z důvodů utajení, ale i kvůli bezpečnosti samotných návštěvníků. Potřebnou pyrotechnickou očistu území a asanaci postižených ploch prováděl asanační pyrotechnický odřad z Mimoně. Byl to speciální úzce zaměřený vojenský útvar, jehož hlavním úkolem bylo odstranění nebezpečné munice z povrchu terénu. Na volných plochách do hloubky 50 cm, v lesním terénu do hloubky 30 cm. Pyrotechnickou činnost zde vykonávalo celkem 60 lidí na ploše 8 600 imitatie horloges ha. Jejich práce byla velice namáhavá a najdou se i úseky, které nebylo možno úplně vyčistit, jelikož byly natolik zamořeny, že by to bylo životu nebezpečné. Rovněž dlouhodobě probíhá dekontaminace vod a půd a je zajišťována stabilizace kontaminovaných podzemních vod.


Vojenský prostor se pomalu vzpamatovává ze škodlivého působení vojsk, jak dokládá vyhlášení "Chráněné oblasti dokeské a pohoří Kummer" a zbudování nových atraktivních cyklostezek.


Autor: Martina Čavnická, převzato z ceskalipa.cz



...


Hodinový dokument o celém Ralsku můžete stáhnout zde. Vcelku zajímavé pokoukání..


Krátké video o nejtajnějším objektu v Ralsku je k dispozici zde.


Skok&Skom©
dn obrzky